č. 999

Terezín

Věžový vodojem, stojící
Zásobování provozně specifického areálu
Rok výstavby: 
1936
Výška: 
30 m   
Projektant: 
Civilní inženýři stavební Ing. F. Kdoul & Dr. J. Pittl
Stavitel: 
Artesia; Hrabě & Lozovský
GPS:
50°30'29.752"N14°8'38.152"E

Zajímavá situace v zásobování pitnou vodou nastala před druhou světovou válkou v Terezíně. Přestože existovaly již z období před první světovou válkou projekty na výstavbu moderního vodovodu‚ bylo město až do 40. let 20. století odkázáno na soukromé studny s často nevyhovující vodou. Ve městě byl zřízen pouze vodovod distribuující užitkovou vodu z Ohře do řady objektů vlastněných vojenskou správou (a několika málo civilních objektů). Zemské vojenské ředitelství roku 1935 (toto rozhodnutí bylo ve skutečnosti staršího data, neboť nejstarší dokumenty k výstavbě vodovodu jsou datovány 1932 a jeho realizace jistě probíhala již dříve. Teprve roku 1935 však došlo k oficiální žádosti o jeho vodoprávní povolení a povolení jeho výstavby) rozhodlo o výstavbě přípojky nového vodovodu na pitnou vodu, která měla být na starší síť napojena a zásobovat vodou již dříve připojené objekty a také nově vybudovaný chirurgický pavilon vojenské nemocnice. Napojení civilních objektů mohlo proběhnout pouze se svolením vojenské správy (do doby druhé světové války byly takové případy ale jen zcela výjimečné, případně k nim nemuselo ani vůbec dojít). Voda měla být čerpána z 64 metrů hluboké artézské studny vyvrtané mimo někdejší pevnostní obvod města přímo v předpolí již dříve zbořeného ravelinu XVII. Nad studnou pak měl být vybudován 30 metrů vysoký věžový vodojem. Jeho realizace podle projektu společnosti Civilní inženýři stavební Ing. F. Kdoul & Dr. J. Pittl, stavitel, byla dokončena roku 1936 firmami Artesia a Hrabě & Lozovský.

Nosnou konstrukci věžového vodojemu tvoří šestice železobetonových pilířů s cihelnou vyzdívkou mezi nimi provedenou do šestibokého půdorysu. Ve výšce 23 metrů na ní spočívají dvě soustředné železobetonové válcové nádrže s rovným dnem o celkovém užitečném objemu 300 m3. Akumulační prostor je uzavřen válcovým pláštěm a zakončen kuželovou střechou s lucernou. Přístup z přízemí pod dno nádrží zajišťují betonová schodiště a železobetonové podesty, středem nádrží vede průlezná šachtice osazená ocelovým žebříkem. 

V souvislosti s přeměnou Terezína na židovské ghetto byl po roce 1943 vodovod rozšířen do budov v obvodu celého někdejšího pevnostního města. Pro dostatečnou kapacitu čerpané vody byly vybudovány nové studně, stavebních úprav se dočkal i objekt samotného věžového vodojemu. Projektovaná nízká přístavba provozního objektu v jeho patě nebyla realizována.

Zdroje informací:

Státní okresní archiv Litoměřice se sídlem v Lovosicích (SOkA Litoměřice), Archiv města Terezín 1780–1952, i. č. 651.

Státní okresní archiv Litoměřice se sídlem v Lovosicích (SOkA Litoměřice), Okresní úřad Litoměřice I. 1850–1938, i. č. 202.

Státní okresní archiv Litoměřice se sídlem v Lovosicích (SOkA Litoměřice), Terezín Ghetto – samospráva oddělení technické a stavební, Terezín 1942–1945, i. č. 130.

KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 7. díl, Str‑U. Praha 2008, s. 552.