Teplice-Nová Ves

Při rozšiřování dobývacího prostoru pro těžbu hnědého uhlí v Podkrušnohoří se počítalo i s likvidací řady obcí a s přesuny velkého počtu obyvatel k Teplicím. V místní části Nová Ves mělo nad městem vzniknout nové sídliště, pro jehož zásobování výškových budov vodou bylo potřeba věžového vodojemu s dostatečnou kapacitou. V druhé polovině 80. let 20. století zde tak vyrostl z hlediska objemu akumulované vody největší věžový vodojem na našem území. Jednalo se o stavební koncept navržený maďarským podnikem Viziterv, který byl kombinací  železobetonového dříku a ocelových nádrží. Toto konstrukční řešení, ovšem za odlišné stavební i architektonické podoby, použil podnik již dříve při realizaci věžového vodojemu v maďarském Györu a jednalo se tak o ověřený stavební postup.

Stavba byla zahájena roku 1987 a spočívala v betonáži 50 metrů vysokého dříku pomocí posuvného bednění. Na dřík pak byly postupně vyzdvihnuty sestavené ocelové nádrže – horní s objemem 2 000 m³, dolní s objemem 4 000 m³. Obě nádrže mají kruhovou dělící příčku, která umožňuje jednu část nádrže provozně využívat a v druhé provádět potřebnou údržbu. Osud však nebyl nové dominantě nad Teplicemi příznivě nakloněn. Změny ve strategii rozvoje povrchové těžby hnědého uhlí po roce 1989 měly také vliv na bytovou výstavbu a plánované sídliště nebylo dokončeno. Největší věžový vodojem na našem území je tak odstaven z provozu a slouží pouze jako nosič telekomunikačních zařízení.