Skalice nad Svitavou

Věžový vodojem v železniční stanici Skalice nad Svitavou byl postavený roku 1910 podle typového projektu c. k. Ředitelství pro státní tratě bývalé StEG jako náhrada za již nedostačující vodojem ve stanici.

Zdivo nosné konstrukce bylo atypicky realizováno z bílých neomítaných cihel a ve výšce devíti metrů nad okolním terénem na kruhových roznášecích prstencích byly neseny dvě ocelové válcové nádrže se zavěšeným dnem o společném objemu 120 m³. Opláštění akumulačního prostoru bylo řešeno hrázděným zdivem s vnějším prkenným obložením, okenní otvory v hrázděných stěnách akumulačního prostoru vyplňují kruhové luxfery s náběhy pro vzájemné propojení. Objekt výšky téměř 15 metrů je zakončen sedlovou střechou. K výstupu k nádržím sloužil ocelový žebřík. Dva ukazatele objemu vody v nádržích byly umístěny vně na stěně situované ke kolejišti, další dva se pak nacházely uvnitř objektu v přízemí. 

Typově shodný objekt, který je památkově chráněný, se nacházel také v železničních stanicích Blansko a Zámrsk.