Rybník

Prvním věžovým vodojemem na železnici s nosnou železobetonovou skeletovou konstrukcí a kruhovým půdorysem byl téměř 28 metrů vysoký věžový vodojem uvedený do provozu roku 1934 pro potřeby nové výtopny železniční stanice Česká Třebová (vodojem stojí na katastru Rybník). Architekt Vojtěch Vanický, který vodojem navrhl, jej pojal jako válec se skeletovou konstrukcí a výplňovým neomítaným cihlovým zdivem doplněným v několika výškových úrovních řadami luxferových oken. Vnější průměr půdorysu stavby je po celé její výšce 950 cm.

Vanického původní návrh z roku 1930 byl oproti realizovanému provedení odlišný. Válcová část stavby nesla pouze spodní nádrž, druhá výše situovaná nádrž byla částečně umístěna mimo středovou osu a podepřena dvěma pilíři. Toto řešení však Ředitelství státních drah v březnu roku 1931 z finančních důvodů zamítlo a tak jej autor přepracoval do dnešní podoby.

Dvě válcové železobetonové nádrže se sférickým dnem, které jsou v objektu umístěny nad sebou, nejsou tvarem vodojemu přiznány. Horní nádrž o objemu 100 m³ ve výšce 21 metrů sloužila jako zdroj pitné vody čerpané z pramene Vrbovky, spodní nádrž o objemu 150 m³ umístěná 15 metrů nad terénem pak jako zdroj užitkové vody z potoka Třebovky pro potřeby výtopny. Středem objektu vede ocelové točité schodiště až na strop horní nádrže.

Stavbu, která je svým řešením v podobě prostého válce mezi věžovými vodojemy na železnici typologicky jedinečná a kterou v roce 1931 vyprojektovala pražská firma Ing. Bohumila Belady, provedla rovněž pražská firma B. Brát.