Přerov-Lověšice

Provoz v železniční stanici Přerov (tehdy Prerau) byl zahájen v říjnu roku 1841. Stanice se stala součástí první železnice na našem území vedoucí z Vídně do polské Bochnie a vybudovala ji společnost Severní dráha císaře Ferdinanda (k.k. ausschliesslich privilegierte Kaiser Ferdinands-Nordbahn, KFNB). Postupně se rozrostla o dvě velká přednádraží a stala se tak jedním z nejdůležitějších železničních uzlů na našem území. Takto rozsáhlý železniční komplex potřeboval mít pochopitelně zajištěno dostatečné množství provozní vody.

V pořadí druhé přednádraží v Přerově bylo v hrubých obrysech dokončeno a uvedeno do provozu v roce 1909. Od jeho počátku sloužil k zásobování areálu provozní vodou téměř 11 metrů vysoký věžový vodojem postavený podle typového plánu No. 120 společnosti KFNB. Zděná neomítaná nosná konstrukce se zvýrazněnými rohovými pilíři a průběžnou kamennou římsou doplněnou zubořezem z cihel nese jednu válcovou ocelovou nádrž se zavěšeným dnem o objemu 60 m³. V patře s nádrží jsou vyzděna jen nároží, pole mezi nimi tvoří hrázděné zdivo a vnější prkenné obložení se zdobnými prvky. Objekt zakončuje sedlová střecha. Voda do nádrže byla čerpána pulsometrem z přilehlé studny. 

Lověšický věžový vodojem je jedním z posledních autenticky dochovaných typových dražních věžových vodojemů na našem území.

Později bylo druhé (označováno také jako levé) přerovské přednádraží doplněno dalším věžovým vodojemem postaveným v roce 1940.