Přerov

Provoz v železniční stanici Přerov (tehdy Prerau) byl zahájen v říjnu roku 1841. Stanice se stala součástí první železnice na našem území vedoucí z Vídně do polské Bochnie a vybudovala ji společnost Severní dráha císaře Ferdinanda (k.k. ausschliesslich privilegierte Kaiser Ferdinands-Nordbahn, KFNB). Postupně se rozrostla o dvě velká přednádraží a stala se tak jedním z nejdůležitějších železničních uzlů na našem území. Takto rozsáhlý železniční komplex potřeboval mít pochopitelně zajištěno dostatečné množství provozní vody.

Jak uvádí archivní prameny, situace v roce 1941, tedy přesně sto let od zahájení provozu, byla z hlediska vodních zásob a dostupných objektů věžových vodojemů neuspokojivá. Původní věžový vodojem z roku 1841 již neexistoval. U hlavního nádraží byl v provozu věžový vodojem z roku 1869, který pojal 190 m³. U severního zhlaví levého (jižního) přednádraží stál věžový vodojem uvedený do provozu roku 1909 s nádrží na 60 m³ vody, u jižního zhlaví levého přednádraží byl pak v roce 1940 vybudován provizorní věžový vodojem s nádrží stejného objemu. V roce 1942 tak bylo rozhodnuto o výstavbě dalšího věžového vodojemu, který by celou situaci vyřešil. K jeho dokončení došlo s největší pravděpodobností v roce 1943.

Jelikož se na výstavbu nového vodojemu poměrně dosti spěchalo, bylo rozhodnuto převzít projekt věžového vodojemu navržený Ing. Dr. Josefem Burešem, který se ve stejné době měl stavět pro potřeby tehdejší stanice Moravská Ostrava hlavní nádraží (dnes Ostrava hlavní nádraží). V základové části doznal přerovský projekt oproti ostravskému určitých změn, které zpracoval rovněž Bureš. Přerovský vodojem měl mít podle rozhodnutí z roku 1942 podobně jako vodojem v Ostravě kuželovou střechu chránící jej před zásahem leteckých pum, nakonec však k této realizaci z neznámých důvodů nedošlo. Jinak byly vodojemy konstrukčně shodné.

Přerovský věžový vodojem, jehož deset mohutných železobetonových pilířů uspořádaných po pěti do dvou soustředných kružnic nesou dvě soustředné válcové železobetonové nádrže s rovným dnem o celkovém vnějším průměru 12,5 metrů a celkovém objemu 600 m³, dosáhl oproti ostravskému objektu výšky pouhých 26 metrů. Stěny mezi vnějšími i vnitřními pilíři byly vyzděny do kruhového půdorysu neomítaným cihlovým zdivem, středem vnitřního dříku vede točité betonové schodiště s podestami. Pod nádržemi je armaturní prostor. Dno se nachází 17,5 metrů nad okolním terénem, nad nádrže se přistupovalo středovou průleznou válcovou šachticí o průměru 200 cm. Nad nádržemi byla provedena železobetonová lávka a po obvodu vnější nádrže ochoz. Válcové opláštění akumulačního prostoru bylo z železobetonu. Dřík, armaturní komora pod nádržemi a prostor nad nádržemi byl osvětlen několika okenními otvory s luxfery.