Praha-Vinohrady

Novorenesanční 36 metrů vysoký věžový vodojem na tehdy samostatných Královských Vinohradech (dnes součást Prahy) byl postavený dle návrhu architekta Antonína Turka a inženýra Josefa Franzla v roce 1891. Bohatě členěná fasáda vodojemu byla navržena s celou řadou zdobných prvků, mezi něž patří například městské znaky, sochy troubících andělů, hodiny a atika s výraznými nárožními pylony.

Prostory pod nádrží sloužily jako byty zaměstnanců vodáren a jiných pracovníků města a přístup k nim byl zajištěn dvouramenným kamenným schodištěm. Středem stavby včetně válcové ocelové nádrže s rovným dnem o objemu 200 m³ vedl komín od parního kotle zdejší přečerpávací stanice. Tímto řešením mělo být zajištěno, že komín nebude hyzdit panorama nově vznikající městské čtvrti s řadou honosně provedených činžovních domů.

Nádrž byla nesena v šestém patře na ocelových nosnících, přístup z patra pod ní zajišťovalo dřevěné schodiště. Průměr nádrže činil 850 cm, výška 415 cm, průměr středové válcové šachtice pro komín byl 280 cm. V jihozápadním rohu akumulačního patra bylo umístěno ocelové točité schodiště vedoucí na plochou střechu objektu, která sloužila v minulosti jako rozhledna přístupná veřejnosti.

Ve 20. letech 20. století byl parní pohon přečerpávací stanice změněn na elektrický, a to z prostého důvodu – komín ukrytý uvnitř stavby obtěžoval svým hustým kouřem obyvatele okolní zástavby. Objekt vodojemu je od roku 1958 kulturní památkou.