Praha-Vinohrady
Zásobování obyvatelstva
Novorenesanční 36 metrů vysoký věžový vodojem na tehdy samostatných Královských Vinohradech (dnes součást Prahy) byl postavený dle návrhu architekta Antonína Turka a inženýra Josefa Franzla v roce 1891. Bohatě členěná fasáda vodojemu byla navržena s celou řadou zdobných prvků, mezi něž patří například městské znaky, sochy troubících andělů, hodiny a atika s výraznými nárožními pylony.
Prostory pod nádrží sloužily jako byty zaměstnanců vodáren a jiných pracovníků města a přístup k nim byl zajištěn dvouramenným kamenným schodištěm. Středem stavby včetně válcové ocelové nádrže s rovným dnem o objemu 200 m3 vedl komín od parního kotle zdejší přečerpávací stanice. Tímto řešením mělo být zajištěno, že komín nebude hyzdit panorama nově vznikající městské čtvrti s řadou honosně provedených činžovních domů.
Nádrž byla nesena v šestém patře na ocelových nosnících, přístup z patra pod ní zajišťovalo dřevěné schodiště. Průměr nádrže činil 850 cm, výška 415 cm, průměr středové válcové šachtice pro komín byl 280 cm. V jihozápadním rohu akumulačního patra bylo umístěno ocelové točité schodiště vedoucí na plochou střechu objektu, která sloužila v minulosti jako rozhledna přístupná veřejnosti.
Ve 20. letech 20. století byl parní pohon přečerpávací stanice změněn na elektrický, a to z prostého důvodu – komín ukrytý uvnitř stavby obtěžoval svým hustým kouřem obyvatele okolní zástavby. Objekt vodojemu je od roku 1958 kulturní památkou.
Archiv hlavního města Prahy, Všeobecné sčítání lidu 1869–1921, Sčítací arch pro rok 1900, Korunní čp. 725.
KAFKA, Josef: Praha, hlava království Českého. Praha 1901, s. 122.
~: Rekonstrukce vinohradské vodárny. Plyn a voda 7, červen 1927, č. 6, s. 135.
PAVLANSKÝ, Jaroslav: Vývoj zásobování vodou hlav. města Prahy, pokračování. Plyn a voda 7, listopad 1927, č. 11, s. 248.
JÁSEK, Jaroslav – DRNEK, Kryštof: Vodovody předměstských obcí před vznikem Velké Prahy. Praha 2020, s. 124.