Praha-Uhříněves
Zásobování železničního areálu
Provoz v železniční stanici Praha-Uhříněves (tehdy Aurschinewes) byl zahájen 14. prosince roku 1871. Stanice se stala součástí dráhy z Českých Velenic do Prahy budované soukromou společností Dráha císaře Františka Josefa (Kaiser Franz Josef - Bahn, KFJB). Původní zásobování stanice vodou zajišťovala nádrž v bočním rizalitu nádražní budovy. V roce 1882 byla po dokončení věžového vodojemu původní vodárenská technologie z rizalitu demontována.
Věžový vodojem je zděný a zakončený stanovou střechou. Na fasádě se dochovaly některé původní architektonické prvky, jako bosáž přízemní části, ostění oken spojené s horizontálním pásem vedoucím po obvodu pláště akumulačního prostoru pod střešní konstrukcí nebo charakteristické krakorce prvního patra spojené obloučky (stejné prvky bychom našli také například na věžovém vodojemu v Praze-Vršovicích). Vlevo od vstupu do vodojemu byl umístěn ukazatel objemu vody ve válcové ocelové nádrži umístěné v patře objektu.
KREJČIŘÍK, Mojmír: Česká nádraží (architektura a stavební vývoj). Díl IV, první část. Litoměřice 2013, s. 5, 61.