Praha-Michle

Po skončení první světové války bylo pražské plynárenství ve špatném stavu a tehdejší tři obecní plynárny v Holešovicích, na Smíchově a na Žižkově nestačily krýt zvyšující se spotřebu plynu. V letech 1921–1923 tak proběhlo dlouhé výběrové řízení na dodavatele stavby nové městské plynárny, ze kterého vyšly vítězně francouzská firma Compagnie pour la Fabrication des Compteurs et materiel d’Usines a Gaz společně s anglickou firmou West's Gaz Improvement Ltd. a s českými podniky Akciová továrna na stroje Novák-Jahn v Praze a Vítkovické horní a hutní těžířstvo (na stavbě areálu se však podílely desítky dalších firem). Architektonickou úpravu všech staveb nového areálu navrhl architekt Josef Kalous.

Jeho součástí byl také 36 metrů vysoký věžový vodojem postavený v roce 1926 firmou Dr. Ing. Tomáš Keclík z Prahy. Nosnou konstrukci tvořilo osm železobetonových pilířů v několika úrovních spojených příčnými trámy. Do výšky deseti metrů byla nosná část stavebně uzavřená neomítaným cihlovým zdivem a nacházela se zde strojovna osobního výtahu a čerpadla s nádržemi na dehet a čpavkovou vodu. Ukončena byla plošinou se zábradlím. Pak pokračovala nosná konstrukce jako kombinovaná se středovým komunikačním železobetonovým válcem, který procházel středem celé stavby až na střechu vodojemu a vedlo v něm potrubím, ocelové žebříky a osobní výtah. 

Ve výšce 23 metrů byla uložena válcová železobetonová nádrž s rovným dnem o objemu 800 m³. Ta sloužila k zajištění rezervní zásoby vody pro případ přerušení dodávek vody (areál byl napojen na veřejný vodovod a zároveň měl vlastní studnu). Válcové opláštění akumulačního prostoru na čtyřech stranách doplněno kruhovými hodinami a pod ním kruhovým oknem. Objekt zakončovala nízká kopulovitá střecha ohraničená zábradlím s prostupující středovou šachticí.