Praha-Bubeneč

První městský věžový vodojem na území dnešní Prahy byl postavený roku 1888 na tehdejším katastru Holešovic‑Buben (*) v novorenesančním stylu podle návrhu architekta Jindřicha Fialky a je jediným pozůstatkem bývalého vodárenského komplexu přečerpávací stanice Hradčansko‑Bubenské. Postavili jej společně podnikatelé Karel Hübschmann a František Schlaffer. Do přízemí byla situována kovárna a skladiště, v prvním až třetím patře se nacházely byty strojníka a topiče a ve čtvrtém patře 21 metrů nad okolním terénem byla na ocelových nosnících uložena ocelová válcová nádrž na 200 m³ vody, kterou zásobovala výše položené objekty v katastru Holešovic‑Buben. Fasáda věžového vodojemu byla navržena s ohledem na plánovaný rozvoj okolní zástavby. Stavbě dominuje vyhlídkový ochoz obestavený arkádami s toskánskými sloupy nesený kamennými krakorci a dvoustupňová stanová střecha s rozměrnými vikýři na bocích, ukončená sloupkovým nástavcem s hodinami. Vodojem dosloužil poměrně brzy, roku 1913 byl odstaven z provozu.

Technicky výjimečným řešením věžového vodojemu bylo umístění továrního komína odvádějícího spaliny od parních kotlů do objektu. Komín procházel středem věžového vodojemu a tím pádem také ocelovou nádrží. Tímto řešením mělo být zajištěno, že komín nebude hyzdit okolní panorama a výhledy na Strahov a Petřín. Od zařízení pro úplné shoření spalin parních kotlů bylo očekáváno, že okolí nebude obtěžováno kouřem. Jak však dokládají některé dobové snímky, realita byla poněkud jiná.

Prostory pod nádrží, kde se původně nacházely byty vodárenských zaměstnanců, byly v 70. letech 20. století v souvislosti s demolicí okolních vodárenských objektů a výstavbou nových budov upraveny potřebám zařízení pro děti a mládež. Později se zde nacházela také čajovna. Mládeži slouží objekt z části dodnes, prošel však zásadní rekonstrukcí podle projektu architektonické kanceláře Petr Hájek ARCHITEKTI, s.r.o.

Jednotlivá patra bývalého vodojemu v současnosti propojuje kamenné schodiště, v jehož zrcadle je zavěšeno Foucaultovo kyvadlo. V prvním až třetím podlaží se nacházejí klubovny, nad nimi je pak situována knihovna s posezením. V posledním patře, kde bývala válcová nádrž, je společenský sál s instalovaným výstavním systémem a podlahou s elevací. Ta umožňuje vysouvat vzhůru některé podlahové segmenty, a vytvořit tak členitější výstavní prostor. Ve středu sálu, do tělesa bývalého komína, byla umístěna kabina periskopu, odkud lze pozorovat panorama města i noční oblohu. Přístupný je venkovní ochoz a po provozním schodišti také střešní krov.

Vodojem je stavebně propojen s přilehlými objekty. V nich je situován zejména prostorný multifunkční sál s audiovizuální technikou, jehož střecha slouží zároveň jako venkovní terasa.