Praha-Bohnice
Zásobování provozně specifického areálu
Nepostradatelnou součástí léčebných areálů, které tvořil soubor staveb občanské vybavenosti, musel vždy být dostatečně kapacitně dimenzovaný vodovod, případně vodovody. Areály totiž často potřebovaly vodu nejen pro stravování pacientů a zaměstnanců a samotný provoz sanitárních zařízení, ale také pro nezbytné fungování prádelen zajišťujících hygienickou úroveň mnohdy vysoce infekčního prostředí a pro léčebné procedury náročné na množství vody.
Podle plánů z roku 1907 byl pro areál Královského českého zemského ústavu pro choromyslné v Bohnicích postaven 43 metrů vysoký zděný věžový vodojem s třemi nádržemi navržený v historizujícím stylu. Stavebně byl spojen s rozsáhlou budovou, ve které byla umístěna prádelna, strojovna, ústřední lázně a byty kuchyňského personálu.
Nosná část kruhového půdorysu se směrem vzhůru mírně zužuje, v místě uložení dna nejvýše situované nádrže přechází přes kordonovou římsu ve válcový plášť akumulačního prostoru osazený po obvodu osmi okny. Plášť v horní části zakončuje korunní římsa se zubořezem a vodojem je zastřešen kuželovou střechou s vikýři a zdobně vyvedenou makovicí.
Vodojem sloužil jednak k akumulaci studené užitkové vody, která byla čerpána z artézských studní na pravém břehu Vltavy do nejvýše umístěné ocelové nádrže se zavěšeným dnem o průměru přes osm metrů a objemu 290 m3 (dno nádrže 26 metrů nad okolním terénem). Pod touto nádrží se ve výšce 17 metrů nacházela ocelová nádrž se zavěšeným dnem o objemu 105 m3, v níž se akumulovala voda ohřátá parou z parních strojů na 70 °C, která se následně rozváděla do jednotlivých objektů léčebny. Nejníže, devět metrů nad terénem, byla situována ocelová nádrž s rovným dnem o objemu 56 m3 na vodu s teplotou 35 °C, jež se používala pro potřeby lázní. Nádrže dodala v roce 1909 firma Bratři Prášilové a spol. z Prahy, přičemž ty na teplou vodu byly opatřeny také víkem a mechanismem pro jejich zvedání.
Pitnou vodu ústav odebíral z vlastních studen a čerpal ji do zemního vodojemu ve východní části areálu, odkud se rozváděla do stojanů u pavilonů a obytných budov.
Národní archiv, Zemský výbor Praha 1713–1928, i. č. 3849.
Archiv Psychiatrické nemocnice Bohnice, neinventarizováno.
WALLENFELS, Dominik: Zemský ústav pro choromyslné v Praze‑Bohnicích. In: FRABŠA, František Salesius – HEVEROCH, Antonín: Zemské ústavy pro choromyslné v Čechách. Praha 1926, s. 177–212.
JÁSEK, Jaroslav – DRNEK, Kryštof: Vodovody předměstských obcí před vznikem Velké Prahy. Praha 2020, s. 15.