Poděbrady

Na počátku 20. let 20. století začalo město Poděbrady řešit nedobrou situaci se zásobováním pitnou vodou. Zdejší lázně nabídly městu, že může využívat jejich nádrž o objemu 20 m³ v jedné z věží zámeckého areálu. Tuto nabídku však město nevyužilo a směřovalo své aktivity k vybudování nového a hlavně kapacitně dostačujícího vodovodu.

V dubnu roku 1924 vyhlásilo město soutěž na podání nabídek na sondovací a čerpací pokusy, které byly nakonec zadány Ing. Jaroslavu Matičkovi z Prahy-Karlína. Na konci roku pak byli osloveni významní projektanti s poptávkou vypracování detailního projektu nového vodovodu. V lednu roku 1925 vybrala městská rada nabídku profesora Českého vysokého učení technického v Praze Jana Vladimíra Hráského (ten si za ni účtoval částku 12 500,- korun, což bylo neúměrně málo oproti jiným nabídkám a odporovalo to sazbám Inženýrské komory, což také nelibě nesla konkurence). Dle rady měla být plánovanému věžovému vodojemu věnována zvýšená pozornost, aby neutrpěl jeho architekturou vzhled historické zámecké věže. Hotový projekt vodovodu předložil Hráský v červnu téhož roku.

Hráský chtěl v případě poděbradského věžového vodojemu uplatnit naprosto jedinečnou železobetonovou nádrž kulového tvaru – řešenou dokonce jako dvou nádržovou v podobě soustředných nádrží (kulovitou nádrž navrhl rovněž pro vodojem v Kolíně). I přes konstatování, že „není pochyb, že by se při známé dovednosti našich tesařských mistrů vybednění podařilo“‚ byl návrh úřady zamítnut, a to zejména z obav o správně provedené armování a betonování stavebně náročného tvaru. Konečnou funkcionalistickou podobu 42 metrů vysokého věžového vodojemu tak vypracoval architekt František Janda, který již dříve s městem (a pak i s lázněmi) úzce spolupracoval.

V březnu roku 1927 proběhlo na městském úřadu vodoprávní řízení za vodoprávní schválení projektu vodovodu. V prosinci roku následujícího pak byla vypsána veřejná soutěž na stavbu věžového vodojemu.

Ačkoliv byla nejlevnější nabídka firmy Gröger, Hemerka a spol., a vedení města také tuto firmu vybralo, ministerstvo zemědělství tento návrh dopisem ze dne 29. ledna 1929 zamítlo a doporučilo využít úředně autorizovaného inženýra. Zakázku tak získala firma Dr. Ing. Ant. Hráský – Ing. Frant. Jenč z Mladé Boleslavi. S prací na vodojemu bylo započato v dubnu 1929 a téhož roku byl také dokončen. 

Věžový vodojem je zděný a nese ve výšce 28 metrů železobetonovou válcovou nádrž s rovným dnem o vnitřním průměru 880 cm, výšce vodního sloupce sedm metrů a objemu 400 m³. Z nosné části, ve které jsou ve třech výškových úrovních umístěné okenní otvory k osvětlení interiéru dříku, vyvedl Janda vně osm čtyřbokých pilířů, které přímo navazují na opláštění prostoru akumulace a tak není v tomto případě nádrž výrazněji přiznána. Hladké válcové opláštění akumulačního prostoru s okny v nejvyšší rozšiřující se části pod střechou je z tenkostěnného železobetonu stejně jako kopulovitá střecha.

Přístup k nádrži zajišťuje při vnitřní stěně dříku točité betonové schodiště a železobetonové plošiny, středem dříku vede potrubí. Pode dnem nádrže je patro sloužící k ovládání armatur a středem nádrže z něj vede na její strop průlezná válcová šachtice osazená ocelovým žebříkem.

U paty vodojemu vyprojektoval Janda široké přístupové schodiště a zastřešený ochoz podepřený sloupy (podobně jako například u věžových vodojemů v Kolíně, Jaroměři nebo Pečkách) opatřený navíc po celém vnějším obvodu drážkou, do které byly umisťovány truhlíky s květinami. Město navíc příchozí cestu k vodojemu postaveného mimo městskou zástavbu osadilo dvojitým stromořadím, lavičkami a kovovými konstrukcemi kopírujícími tvar střešní kopule vodojemu a nesoucími elektrické osvětlení. Okolí věžového vodojemu bylo upraveno velmi působivě a stalo se místem navštěvovaným nejen hosty nedalekých poděbradských lázní.

Střecha ochozu slouží zároveň jako terasa prvního patra a je částečně zastřešená kruhovou střechou vycházející z  dříku. V jeho stěnách jsou zde okna osvětlující první patro a vstup na terasu, pilíře mezi okny mají zaoblený půdorys.

Vodojem je do roku 2010 kulturní památkou. Při rozsáhlé rekonstrukci objektu ukončené v roce 2020 byla při demontáži střešní krytiny objevena uzavřená schránka obsahující pamětní list ze dne 23. srpna 1929 podepsaný náměstkem starosty Poděbrad, poštovní známky a několik dobových mincí. Artefakty jsou nyní uloženy v Polabském muzeu v Poděbradech.