č. 774

Plzeň-Východní Předměstí

Věžový vodojem, stojící
Zásobování průmyslového areálu
Rok výstavby: 
1907
Výška: 
52 m   
Projektant: 
F. A. Neuman
Stavitel: 
Emanuel Kroh
Podnik: 
Měšťanský pivovar v Plzni
GPS:
49°45'5.373"N13°23'27.892"E

Výraznou dominantou panoramatu Plzně se od roku 1907 stal věžový vodojem Měšťanského pivovaru navržený v podobě připomínající námořní maják. Cesta k jeho stavbě ale byla poměrně dlouhá.

Již roku 1901 rozhodlo představenstvo Měšťanského pivovaru o nutnosti řešit jeho nedostatečné zásobování vodou (pitnou, provozní i technologickou) a také její racionálnější využívání. Řešením se měl stát kombinovaný vodovod, jenž by do pivovaru přiváděl jak vodu z dosavadních studní na Roudné, tak nový systém, který by využíval říční vodu z nedaleké Mže a Radbuzy. Stavba měla proběhnout v rámci širšího celku s energetickým zázemím. Celý projekt vypracoval vrchní inženýr pivovaru František Spalek a pro návrh věžového vodojemu (s definitivně stanoveným objemem 800 m3; v té době se patrně jednalo o věžový vodojem s největším akumulovaným množstvím vody v ocelových nádržích v jednom objektu na našem území.) byla vybrána firma O. Smreker z německého Mannheimu.

Podoba celého vodovodního systému i jeho jednotlivé prvky byly několikrát měněny, až byl nakonec od roku 1905 budován způsobem, jaký známe dnes. Zcela zásadně se změnil i projekt věžového vodojemu, a to jak jeho lokace (původně měl stávat mnohem více severněji mimo areál pivovaru), tak jeho architektonická i stavební podoba, rovněž pak koncepce, typ a podoba instalovaných nádrží. Výstavbu 52 metrů vysokého objektu provedla firma plzeňského stavitele Emanuela Kroha podle plánů německé společnosti F. A. Neuman z Eschweileru v letech 1905–1907.

Na přízemní část zděnou z kamene s masivně provedeným vstupním portálem s dvoukřídlými dveřmi navazuje zděná část dříku z neomítaných cihel. Dřík se směrem vzhůru z vnějšku postupně zužuje a je na čtyřech stranách pravidelně osazen drobnými okny. Ve výšce 25 metrů je uložena ocelová nádrž se zavěšeným dnem o průměru osm metrů a objemu 250 m3 na vodu pitnou, nad ní se ve výšce 32 metrů nachází ocelová nádrž typu Intze I o průměru 11 metrů a objemu 550 m3 na vodu říční (jedná se o objemově největší ocelovou nádrž typu Intze I na našem území). Nádrže a jejich instalaci provedla Akciová společnost, dříve Škodovy závody, se sídlem v Plzni.

Opláštění nádrží, které od zděného dříku odděluje římsa se zubořezem, bylo řešeno v podobě tenké železobetonové stěny (jedná se o jedno z prvních užití tohoto stavebního materiálu pro konstrukční řešení věžových vodojemů u nás), která se kvůli užití Intzeho nádrže musela nad níže situovanou nádrží rozšířit. Plášť byl ve třech výškových úrovních osazen různě tvarovanými okenními otvory. Objekt zakončuje téměř osm metrů vysoká odstupňovaná střešní konstrukce s drobnými kruhovými okny po obvodu a s honosně pojatou lucernou. Ta je opatřena venkovním ochozem se zdobným zábradlím a vede z ní ocelový žebřík na její vrchol k ozdobné makovici.

Z přízemí vodojemu se pod nádrže přistupuje po stoupající točité rampě, což je řešení, které bylo u věžových vodojemů na našem území užito jen v několika známých případech (Chlumčany, Kladno-Rozdělov). Obě nádrže mají středovou průleznou šachtici osazenou ocelovým točitým schodištěm. To pokračuje i v prostoru nad nádržemi do střešní lucerny.

Věžový vodojem v areálu Plzeňského Prazdroje je jednou z nejhodnotnějších staveb věžových vodojemů na našem území. Je ukázkou zdařile užité architektury pro tyto stavby v průmyslových areálech. Ve své době patřil vodojem mezi nejvyšší stavby svého druhu (a kromě továrních komínů s vodojemy se zřejmě jednalo o nejvyšší věžový vodojem na našem území) a železobetonové opláštění akumulačního prostoru patří mezi první užití tohoto stavebního materiálu pro věžové vodojemy na našem území. Rovněž celková kapacita akumulovaných vod byla ve své době jedinečná, Intzeho ocelová nádrž pak je dle současného stavu poznání tou největší, která kdy byla na našem území ve věžovém vodojemu osazena. Unikátní je dále užití točité rampy pro výstup k akumulačnímu prostoru.

Věžový vodojem je dnes opraven a stal se nezaměnitelnou upomínkou na bývalé vodní hospodářství areálu pivovaru, jehož některé části bývají zpřístupněny také veřejnosti. Od roku 2008 je věžový vodojem památkově chráněn.

Zdroje informací:

Archiv společnosti Plzeňský Prazdroj, a. s., Měšťanský pivovar v Plzni, (1820)1839–1946(1960), i. č. 838.

Archiv společnosti Plzeňský Prazdroj, a. s., Technický archiv, neinventarizováno.

KOŘÍNEK, Robert – HORÁČEK, Michal – VONKA, Martin: Nové poznatky o počátcích využití železobetonu při stavbě věžových vodojemů na našem území. Beton TKS 21, č. 4, 2021, s. 74–80.