Pardubice
Zásobování železničního areálu
K roku 1899 lze datovat vznik 16 metrů vysokého věžového vodojemu ve stanici Pardubice (dnes Pardubice hlavní nádraží) s přízemní přístavbou podle typového projektu StEG, který nahradil objekt nacházející se v místě plánovaného rozšíření kolejiště.
Nosná zděná omítaná konstrukce nese ve výšce devíti metrů nad terénem dvě válcové ocelové nádrže se zavěšeným dnem, každou o objemu 120 m3. Na jižní vnější stěně byly umístěny dva ukazatele objemu vody v nádržích, další ukazatel se nacházel uvnitř objektu. Stěny kolem prostoru akumulace tvoří hrázděné zdivo s vnějším prkenným bedněním. Nad přízemím, kde byla provedena kruhová armaturní šachtice, je dřevěné patro, ze kterého se žebříkem vstupuje do patra s nádržemi. Pod nádržemi jsou v nosných zdech usazeny ocelové nosníky, na které bylo možné položit fošny a vzniklo tak podlaží, ze kterého byl přístup ke dnům nádrží pro jejich nátěry nebo revize potrubí a armatur. Objekt je zakončen sedlovou střechou.
K věžovému vodojemu byl připojen objekt sloužící k bytovým účelům.
Národní archiv, Generální inspekce rakouských drah Vídeň 1863–1918, neinventarizováno.
Národní technické muzeum – Archiv architektury a stavitelství, Belada Bohumil 1910–1930, neinventarizováno.
Spisovna Správy železnic, s. o., Správa pozemních staveb Česká Třebová, Oblastní ředitelství Hradec Králové.
BOROVCOVÁ, Alena: Kulturní dědictví Severní státní dráhy. Ostrava 2016, s. 98.
