Pardubice-Semtín

Ústředním materiálem pro věžové vodojemy průmyslových areálů první poloviny 20. století se stal železobeton, a to jak pro otevřené, kombinované a uzavřené nosné konstrukce, tak pro nádrže. V roce 1921 byl na katastru tehdy samostatné obec Semtín (dnes součást Pardubic) zahájena stavba továrny na výbušniny Explosia. Její součástí byl od roku 1922 železobetonový věžový vodojem s nádrží o objemu 100 m³ a od roku následujícího navíc 37 metrů vysoký vodojem, který první vodojem kapacitně zastínil.

Jeho válcová železobetonová nádrž s rovným dnem o vnitřním průměru téměř 12 metrů a objemu 600 m³ provozní užitkové vody čerpané z řeky Labe je ve výšce 24 metrů nesena jedním středovým a šesti po obvodu umístěnými železobetonovými pilíři s venkovním výstupním schodištěm obtáčejícím se kolem středového sloupu. Vodojem navrhl inženýr Bohumil Belada a vystavěla jej betonářská firma inženýra Karla Skorkovského‚ se kterým Belada spolupracoval také při realizaci věžového vodojemu městského vodovodu v tehdy samostatném Josefově (dnes Jaroměř-Josefov).

Točité schodiště je ukončeno v armaturní komoře pode dnem nádrže. Ojedinělým způsobem vyřešil Belada průleznou šachtici nádrží – ta není kolmá ke dnu nádrže, jak tomu běžně bývá, ale je mírně nakloněná a s rovinou dna svírá úhel 84° (patrně z důvodu snadnějšího průlezu obsluhy do prostoru nad nádrž). Ocelový žebřík vedoucí průleznou šachticí pokračuje až do střešní lucerny, odkud je přístupná venkovní vyhlídka s železobetonovým zábradlím. Mezi stěnou nádrže a vnějším opláštěním akumulačního prostoru je vzduchová izolační mezera.

Stavba semtínského věžového vodojemu symbolizuje vyspělost konstrukčního železobetonového stavitelství a zvládnutou práci s tímto materiálem po necelých 20 letech od vybudování prvního železobetonového věžového vodojemu na našem území.