Ostrava-Slezská Ostrava

V sedmdesátých letech 20. století proběhla v Ostravě přestavba odstaveného věžového vodojemu, která byla ve své době na našem území ojedinělá a svým rozsahem výjimečná. Projekt přestavby byl motivován snahou dát stávajícímu objektu zcela novou funkci a zpřístupnit jej veřejnosti, nikoliv jeho prostory pouze utilitárně využít, čímž v našich podmínkách předběhl o několik desetiletí dobu. Jedná se tak patrně o první skutečnou konverzi věžového vodojemu na našem území, a to navíc poměrně ambiciózní. 

Vodovod městyse Polské Ostravy se na počátku 20. století potýkal s několika problémy. Stávající zemní vodojem o objemu 200 m³ již nepostačoval  svou kapacitou k zajištění dostatečné zásoby vody a k vyrovnávání nepravidelných odběrů rozrůstající se zástavby Hladnovského kopce. Dalším problémem byl nedostačující tlak vody v potrubí v nových vícepatrových budovách. Vypracováním plánů vodárenského objektu, který by všechny uvedené problémy vyřešil, byl pověřen městský inženýr Jaroslav Volenec. Ten v červnu roku 1908 předložil návrh na vybudování secesního věžového a zemního vodojemu v jedné stavbě. Prostory v ní našla také hasičská zbrojnice a k objektu byla připojena vyhlídková věž. 

Hlavní část tvořil 15 metrů vysoký mohutný objekt na osmihranném půdorysu, jehož nároží zvýraznily pilastry. Pod úrovní okolního terénu se v něm nacházela železobetonová nádrž o objemu 300 m³, která byla pro potřeby čištění či oprav středem rozdělena příčkou na dvě na sobě nezávislé provozní komory. Výška hladiny v nádrži odpovídala výšce hladiny ve stávajícím zemním vodojemu, takže se zásoba vody navýšila na 500 m³. Strop betonové nádrže tvořil zároveň podlahu v přízemí, kam Volenec situoval prostory pro hasičskou výzbroj. Ve výšce 11 metrů nad podlahou pak byla umístěna ocelová nádrž na 200 m³ vody, která zajišťovala potřebný tlak v síti v patrových budovách. Ze severní strany byla k objektu připojena schodišťová věž čtvercového půdorysu, jejíž vrchol sloužil jako veřejnosti přístupná rozhledna.

V září roku 1908 byla stavba zadána stavitelům E. Vojtek a K. Rossmann z Polské Ostravy. Ti vybudovali zděné objekty hlavní oktogonální části a schodišťové věže. Dodavatelem ocelové kruhové nádrže se zavěšeným dnem byla na jaře roku 1909 vybrána firma Fanta & Jireš v Praze. V dubnu pak obec vybrala ještě dodavatele na železobetonové dno a strop zemní nádrže, schodiště ve věži a železobetonový věnec pro uložení ocelové nádrže. Práce opět získala firma Vojtek a Rossmann, kteří však pro tyto stavební činnosti spojili své síly se známou betonářskou firmou Ing. B. Hollmann a spol. v Praze. 

Ocelová nádrž s úctyhodným průměrem přes 11 metrů byla uložena na ocelovém prstenci, jimž se přenášel tlak na železobetonový věnec. Po osazení nádrže se provedly okolní stěny vyzděním nosných pilířů s hrázděným zdivem mezi nimi. Střechu s výraznými vikýři tvořila ocelové konstrukce nesoucí dřevěný krov. 

U paty vyhlídkové věže v opěrné zdi honosného dvouramenného schodiště byla umístěna kašna s keramickou plastikou na námět “Žena nad pramenem” z ateliéru pražského sochaře  Stanislava Suchardy a jeho bratra Vojtěcha. Po vstupu do věže bylo možné jednak sestoupit do armaturní komory, jednak po točitém schodišti vystoupat k ocelové nádrži a na vrchol věže. Ten byl zakončen dvěma dřevěnými vyhlídkovými patry - spodní patro bylo uzavřené a prosklené, horní otevřené a zakončené ozdobnou stříškou.

Dřevěná konstrukce rozhledny trpěla povětrnostními vlivy a v tak bylo roce 1924 rozhodnuto přistoupit k její nutné opravě. Ta spočívala v odstranění původní dřevěné konstrukce a provedením nové vyhlídky z železobetonu. Práce byly zadány místní firmě Stejskal & Drábek, architekt a stavitel Slezská Ostrava. Věž na svém vrcholu tak získala pagodovitou kuboexpresionistickou rozhlednu a dosáhla výšky kolem 23 metrů. V květnu roku 1925 pak došlo k slavnostnímu otevření rozhledny za účasti spolku abstinentů a ostravských skautů.

Po zániku vodárenské funkce objektu vznikl roku 1970 projekt přestavby, jehož autory byli Jiří Gwuzd a Václav Šafář. Projektová dokumentace vznikla pod vedením Ing. Josefa Pavely. Po odstranění vodárenské technologie došlo ke vložení nových pater, v nichž byla vybudována sauna s potřebným zázemím, kuchyně a v nejvyšším patře restaurace s jedinečným výhledem na Ostravu. Kuchyň s restaurací spojovalo ve středu stavby nové schodiště a nákladní výtah, osobní výtah byl pak umístěn do schodišťové věže. Stavba vodojemu doznala výrazných změn také z vnějšku, kde byla změněna dispozice okenních otvorů a nejvyšší patro bylo obloženo dřevem. Do provozu byla uvedena v roce 1973.

Restaurace v devadesátých letech minulého století ukončila svůj provoz, v dubnu roku 1992 byla prohlášena za kulturní památku. Dnes je objektbývalý vodojem využíván telekomunikační společností a jsou zde umístěna technologická zařízení.