č. 683

Ostrava-Zábřeh-Hulváky

Věžový vodojem, zbořený
Zásobování průmyslového areálu
Rok výstavby: 
1920
Podnik: 
Vítkovické železárny
GPS:
49°49'23.64"N18°15'3.41"E

V roce 1909 započaly Vítkovické železárny u osady Hulváky na katastru Zábřehu nad Odrou (dnes součást Ostravy) se stavbou nové ocelárny a válcovny. Součástí systému vodního hospodářství areálu byl od roku 1913 také věžový vodojem, který svou kapacitou však rozšiřujícímu se provozu záhy nedostačoval. Roku 1918 tak bylo rozhodnuto o výstavbě dalšího objektu.

Ten byl zcela výjimečný, neboť objem jeho válcové ocelové nádrže s rovným dnem o průměru 17,5 metrů byl 1 600 m3 a jednalo se ve své době patrně o největší nádrž věžového vodojemu na našem území. Nesena byla ve výšce téměř 20 metrů ocelovou příhradovou konstrukcí s 18 nosnými pilíři zakončenými příhradovým věncem a 80 centimetrů silnou roznášecí železobetonovou deskou. Na ní spočívalo dno nádrže v podobě 5 centimetrů silné ocelové desky, k níž byla přinýtována stěna nádrže o tloušťce plechů 2 centimetrů (tloušťka plechů ocelových nádrží věžových vodojemů zpravidla nepřesahovala jeden centimetr). Plášť akumulačního prostoru byl proveden jako dvanáctistěnná konstrukce z nýtovaných profilů (každá druhá stěna byla osazena oknem) a s neomítaným hrázděným zdivem uzavřený nízkou střechou s lucernou.

Vodojem byl dokončen a uveden do provozu v roce 1920.

Zdroje informací:

Archiv Vítkovice, a. s., Vítkovické těžířstvo, i. č. 264, neiventarizováno.

HROMEK, František: Sto let výroby oceli v Nové ocelárně ve Vítkovicích. Hutnické listy 66, 2013, č. 2, s. 74.

MATĚJ, Miloš – KORBELÁŘOVÁ, Irena – TEJZR, Ludvík: Kulturní dědictví Vítkovických železáren. Ostrava 2019, s. 30.