Ostrava-Zábřeh-Hulváky

Vítkovické železárny měly ve svých areálech několik věžových vodojemů s ocelovou příhradovou nosnou konstrukcí. Neustále se zvyšující objednávky hutního materiálu pro železnici, energetickou infrastrukturu či těžební závody a stoupající požadavky zbrojního průmyslu byly příčinou k rozhodnutí vedení podniku o výstavbě provozu nové ocelárny a válcovny. S výstavbou bylo započato v roce 1909 u osady Hulváky na katastru Zábřehu nad Odrou (dnes součást Ostravy).

Součástí systému vodního hospodářství areálu byl od roku 1913 věžový vodojem s ocelovou příhradovou. Přízemní část u paty vodojemu na šestibokém půdorysu byla uzavřená a zastřešená. Směrem vzhůru zužující se nosná část nesla jednu válcovou ocelovou nádrž s rovným dnem na 110 m³ chladící vody. Přístup k nádrži zajišťovaly ocelové žebříky a plošiny, středem konstrukce vedlo potrubí. Každá stěna šestibokého opláštění akumulačního prostoru byla osazena jedním okenním otvorem, objekt zakončovala jehlanová střecha s lucernou.

Kapacita nádrže vodojemu však rozšiřujícímu se provozu záhy nedostačovala a tak bylo roku 1918 rozhodnuto o výstavbě dalšího, a dá se říci na svou dobu výjimečného, věžového vodojemu.

Věžové vodojemy s nosnou příhradovou ocelovou konstrukcí byly typické právě pro oblast Ostravska (v jiných částech České republiky nejsou evidovány). Jedny vůbec z prvních doložených byly postaveny pro potřeby hutě Žofie v Moravské Ostravě a pancéřové tratě, která se nacházela nedaleko nové ocelárny.