Nymburk

V roce 1950 byl do provozu uveden téměř 30 metrů vysoký věžový vodojem v nově vybudovaném železničním depu v Nymburce. Ten patří mezi několik málo věžových vodojemů na železnici, který je stále funkční, a byť již nenapájí vodou parní lokomotivy, zajišťuje její zásobu pro provoz železničních dílen a pro protipožární účely. Typologicky se jedná o osvědčené konstrukční řešení, které bylo pro věžové vodojemy na železnici opakovaně používáno ve 40. a 50. letech 20. století (například ve Všetatech nebo Starém Městě).

Vodojem je založen na betonové základové desce osm metrů pod zemí. Nosnou konstrukci tvoří šestice železobetonových pilířů, mezi nimiž je do kruhového půdorysu provedeno neomítané cihlové zdivo. Původně byly stěny dříku po obvodu osazeny třemi řadami okenních otvorů s luxfery, ty byly později odstraněny a otvory zazděny. Ve výšce 21 metrů nad okolním terénem je na nosné části uložena dvojice železobetonových soustředných válcových nádrží s rovným dnem o společném objemu 400 m³. Přístup z přízemí k akumulaci je zajištěn ocelovým točitým schodištěm kotveným do stěny dříku. Ze schodiště se přistupuje na ochoz pod nádrží, z něj vede ocelový žebřík na strop nádrží. Válcové opláštění akumulačního prostoru tvoří železobetonové pilíře s cihelnou omítanou vyzdívkou mezi nimi. V plášti byly po obvodu ve spodní a vrchní části provedeny otvory pro okna z luxferů, spodní okna byla později zazděna podobně jako v dříku. Objekt je zakončen rovnou střechou.