Kladruby nad Labem

V roce 1922 byly na základě projektu architekta Ing. Aloise Dlabače z Prahy, jehož autorství je doloženo u projektu stavebních úprav v areálu, rekonstruovány vnitřní prostory hřebčína a některé objekty v přilehlých dvorech. V rámci těchto úprav došlo na přelomu let 1922/1923 z důvodu zajištění dostatečného množství pitné vody pro hřebčín, ale také pro zámek, ve kterém sídlil místní správce, k výstavbě vodovodu. Jeho součástí se stal také věžový vodojem postavený v rondokubistickém stylu.

Vodovod později zásoboval i samotnou obec Kladruby. Věžový vodojem byl v provozu přibližně do poloviny 70. let 20. století, kdy byla obec i s hřebčínem napojena na nový zdroj vody ze Semína a jižně od areálu byl postaven nový věžový vodojem ocelové konstrukce typu Aknaglobus, který převzal funkci původního objektu a ten byl odstaven z provozu.

Válcová železobetonová nádrž s rovným dnem byla nesena čtyřmi železobetonovými pilíři spojenými ve třech výškových úrovních vodorovnými průvlaky. Středem nosné konstrukce vedl válcový zděný dřík, kterým bylo vedeno potrubí a výstupní žebřík. Racionální strohost konstrukce byla změkčena dekorativními detaily, které architektonický výraz moderní stavby přiblížily historickému charakteru kladrubského stájového areálu natolik, že ji dnes můžeme zařadit mezi hodnotné doplňky souboru historických objektů. Barevné řešení exteriéru bylo provedeno shodně s ostatními objekty historického areálu v kombinaci okrově žluté a lomeně bílé barvy.

V letech 2014-2015 byl nefunkční věžový vodojem při rozsáhlé obnově hřebčínu konvertován na rozhlednu a o rok později oficiálně zpřístupněn veřejnosti. Dostat se na vyhlídku je možné po zdolání venkovního ocelového točitého schodiště, které bylo v rámci přestavby k objektu přistavěno. Původní šachtici s ocelovým žebříkem ve středovém dříku nebylo možné z bezpečnostních důvodů použít. Stěnou bývalé nádrže bylo proraženo osm okenních otvorů a návštěvníkům se tak naskytne pohled z ptačí perspektivy na areál hřebčína a polabskou krajinu.