Katusice-Spikaly

Již na počátku druhého desetiletí 20. století zasáhl do výstavby venkovských věžových vodojemů železobeton, a to do všech jejich částí – nosných konstrukcí, nádrží, opláštění a zastřešení. Podobně jako v městském prostředí vedlo používání železobetonu ke vzniku tvarově i architektonicky jednodušších forem, které upouštěly od pojetí historizujících fasád a směřovaly ke stavbám s prvky moderní architektury. Jejich podobu převážně utvářeli samotní projektanti vodovodů s případnými drobnými úpravami prováděnými stavebními firmami během výstavby.

Firma Hrůza & Rosenberg dokončila roku 1914 stavbu jen 10 metrů vysokého věžového vodojemu ve Spikalech (dnes část Katusic), který byl součástí Skalského skupinového vodovodu budovaného těsně před vypuknutím první světové války obcemi Skalsko, Kováň, Krásná Ves a Spikaly. Jeho podoba byla navržena pražskou firmou Ing. Václava Svitáka.

Železobetonová válcová nádrž s rovným dnem o objemu 18 m³ je nesena ve výšce 550 cm nad okolním terénem čtveřicí železobetonových pilířů doplněných režným zdivem ustupujícím dovnitř stavby. Opláštění akumulačního prostoru tvoří tenkostěnný železobetonový válec z vnější strany omítnut kombinovanou omítkou. Lizénový rám ze dvou na sebe položených svislých lizén v ose nosných sloupů je proveden v hladké omítce, pole mezi lizénami mají omítku nehlazenou s kruhovým terčem hladké omítky uprostřed delší strany. Plášť je zakončený vysazenou korunní římsou konvexně profilovanou do tvaru límce a ve spodní části několikráte odsazenou. Objekt je zakončen kuželovou střechou s lucernou. Z přízemí vodojemu vede ocelový žebřík středovým válcovým průlezem v nádrži až na její strop.

Když v roce 1927 dokončila firma Ing. Jaroslava Matičky podle vlastního projektu Bezvelskou vodovodní skupinu se zemním vodojemem na vrchu Bezvel, ztratil věžový vodojem Spikaly svoji funkci a byl vyřazen z provozu.