Jaroměř

Původní gravitační vodovod v Jaroměři pocházel z roku 1882 a přiváděl vodu do výtokových stojanů. Studny zřízené v místě u "sv. Anny" byly na počátku 20. století kontaminovány z okolních žump a tudíž hygienicky závadné. Druhým zdrojem vody pro město byla voda Labe, která dodávala vodu do otevřené městské kašny na náměstí. Toto zásobování vodou rozšiřujícího se města bylo nedostatečné (rozšiřovala se nemocnice, stavěla se nová škola), takže bylo nutno situaci řešit.

V druhé polovině 20. let 20. století tak město přistoupilo ke stavbě nového vodovodu, jehož součástí se také stal věžový vodojem. Původní návrh jeho podoby, stejně jako projekt celého vodovodu, vypracoval profesor Českého vysokého učení technického v Praze Jan Vladimír Hráský. Návrh věžového vodojemu se však rozhodlo městské zastupitelstvo nechat přepracovat na základě doporučení úřadů, které vnější provedení stavby jakožto nové dominanty nad městem nepovažovaly za dostatečně reprezentativní.* Nová podoba 35 metrů vysokého objektu, která byla také následně realizována, tak pochází od architekta Františka Jandy.

U paty věžového vodojemu je kruhový zastřešený ochoz podepřený sloupy kruhového půdorysu, jehož střecha slouží také jako vyhlídková terasa. Ta je přístupná dveřmi z vnitřního schodiště. Nosná část věžového vodojemu je tvořena zděným válcovým dříkem, z nějž vystupuje dvanáct polosloupů. Ve výšce 19 metrů nad okolním terénem je uložena železobetonová válcová nádrž o objemu 400 m³ s rovným dnem a průleznou šachticí. Vnitřní průměr nádrže činí 960 cm, její celková vnitřní výška je 650 cm. Opláštění akumulačního prostoru je členěno 24 polosloupy a od nosné části je odděleno masivním kruhovým ochozem. Objekt zakončuje kuželová střechou nesoucí telekomunikační techniku, ve střeše jsou pravidelně rozmístěny čtyři vikýře s kruhovými okny.

Vnitřní betonové točité schodiště stoupá k nádrži podél vnitřní stěny dříku a je zakončeno pracovní lávkou pod průleznou šachticí. Z lávky jsou přístupná všechna potrubí zaústěná do nádrže a armatury. Dále z ní vede přímé betonové schodiště na vnitřní ochoz kolem nádrže a na venkovní ochoz (takto řešené schodiště je pro tento typ věžových vodojemů poměrně atypické, neboť částečně zasahuje do prostoru akumulační nádrže). Průlezná šachtice vede na strop nádrže.

Věžový vodojem, který byl funkčně zařazen před spotřebiště, byl z provozu odstaven v polovině 80. let 20. století.

* V tomto případě archivní pramen nekonkretizuje, který úřad přesně dané doporučení dal. Obecně se ale k vodovodním projektům vyjadřovaly odborné instituce zřizované státní či zemskou správou (např. Technická kancelář rady zemědělské pro Čechy) nebo přímo orgány státní a zemské správy.