Chrudim

K masivní výstavbě věžových vodojemů v zemědělském sektoru na našem území došlo až po druhé světové válce, především pak od 60. let 20. století. Za ojedinělý lze proto považovat věžový vodojem v Chrudimi postavený v první polovině 20. století.

Plány na stavbu vodojemu k akumulaci vody pro závlahy zelinářské zahrady Josefa Zumra vypracoval v červenci roku 1912 stavitel Otakar Nekvinda ze Skutče. Železobetonovou nádrž obdélníkového půdorysu o teoretickém objemu 25 m³ umístil sedm metrů nad okolní terén a do třech podlaží pod ní situoval místnosti sloužící jako skladiště pro potřeby provozu zahrady (v prvním podlaží pak bylo umístěno i čerpací zařízení). Místnosti byly přístupné pouze venkovním schodištěm, z jehož poslední podesty se patrně žebříkem vystoupalo na ochoz kolem nechráněné nádrže. Nekvinda totiž ve svém návrhu nechal nádrž otevřenou bez jakéhokoliv vnějšího opláštění a zastřešení. Dochovaná dřevěná konstrukce akumulačního prostoru tak mohla být vybudována až dodatečně a celková výška vodojemu dnes činí 12 metrů. Stěny opláštění nádrže byly opatřeny dvoubarevnými eternitovými šablonami tvořícími na všech stranách nápis „J. ZUMR“. V provozu byl pouze v době vegetačního období, takže se nádrž na zimu vypouštěla a nepotřebovala žádnou izolaci zabraňující zamrzání vody.