Chotěboř

Železniční stanice Chotěboř zahájila svůj provoz 1. června 1871 a byla součástí rozšiřující se sítě Rakouské severozápadní dráhy (Österreichische Nordwestbahn, ÖNWB). V jejím obvodu byl postaven také typizovaný věžový vodojem navržený architektem ÖNWB Carlem Schlimpem. Jak ale záhy ukázal železniční provoz, byl v okolí stanice problém se zajištěním dostatečného množství provozní vody. Situaci tak vyřešila až dodatečná výstavba čerpací stanice u řeky Doubravy, ze které se voda čerpala do 16 metrů vysokého věžového vodojemu vzdáleného od stanice téměř tři kilometry a rovněž navrženého Schlimpem. Vzniklo tak ojedinělé řešení zásobování železniční stanice pomocí dvou věžových vodojemů, z nichž jeden sloužil výhradně k dopravě vody od zdroje do zásobního věžového vodojemu ve stanici.

Zděný věžový vodojem čtvercového půdorysu se zkosenými rohy o délce strany 740 cm nesl v nejvyšším třetím patře ve výšce 12 metrů jednu válcovou ocelovou nádrž se zavěšeným dnem o průměru 500 cm a objemu 52 m³ uloženou na oktogonálním ocelovém prstenci (jiný zdroj uvádí průměr nádrže 700 cm; CILA, Richard / projektové dokumentace však uvádí 500 cm). Prostory pod nádrží sloužily v přízemí jako skladiště, v prvním a druhém patře pak k obytným účelům železničních zaměstnanců. Patra jsou spojena dřevěným schodištěm. Omítky objektu jsou hladké, doplňují jej prvky z neomítaných cihel – nadokenní oblouky a římsa v podobě zubořezu oddělující patro s nádrží od nosné části.

Věžový vodojem po svém odstavení i nadále slouží k bytovým účelům.