Chlumčany

Architektonické pojetí některých věžových vodojemů průmyslových podniků bylo pojato vskutku honosně a jejich vertikály od chvíle vztyčení upoutávaly patřičnou pozornost nejen díky své výšce.

Zástavbu okolních továrních objektů výrazně převyšoval secesní věžový vodojem chlumčanských keramických závodů dokončený roku 1913 podle návrhu architekta a stavitele Jindřicha Alexandra z Plzně. Jeho subtilní zděná nosná část přechází ve výrazně rozšířený akumulační prostor tenkostěnné železobetonové konstrukce. Plášť kolem nádrže nese po obvodu řadu okenních otvorů a je zakončen nízkou střechou v kombinaci ocelových a dřevěných konstrukčních prvků se zakončením dominantní lucernou. Rozšíření akumulačního prostoru bylo dáno atypickým uložením ocelové válcové nádrže se zavěšeným dnem o teoretickém objemu 138 m³ na nosném dříku – ta na něm nespočívala na svém obvodu, jak tomu bylo u tohoto typu nádrží obvyklé (například u drážních věžových vodojemů – viz Praha-Vršovice, foto), ale byla uložena na nosnou konstrukci blíže ke svému středu. Tímto způsobem uložení se eliminovalo horizontální napětí úložného prstence.

Pro přístup z přízemí vodojemu pod nádrž sloužilo – ve věžových vodojemech poměrně málo užívané – řešení ve formě železobetonové točité stoupající rampy (další taková realizace je známa pouze v Plzni nebo Kladně). Na ochoz kolem nádrže se z prostoru pod ní přistupovalo bočním výstupem se schůdky, strop nádrže byl přístupný ocelovým žebříkem umístěným z boční strany nádrže.