Holany-Loubí

Již na počátku druhého desetiletí 20. století zasáhl do výstavby venkovských věžových vodojemů železobeton, a to do všech jejich částí – nosných konstrukcí, nádrží, opláštění a zastřešení. Kromě skeletových nosných konstrukcí s vyzdívkou mezi pilíři se realizovalo také několik staveb s celoželezobetonovými uzavřenými nosnými dříky – což byl případ vodojemu v Holanech-Loubí.

V roce 1911 byl pro malou obec Loubí (dnes část obce Holany) postaven 13 metrů vysoký věžový vodojem. Přestože projekční firma Hermann Stark z Ústí nad Labem původně pracovala i se stavbou s historizujícím výrazem, byl vodojem nakonec řešen zcela prostě a v podstatě bez zdobných prvků. Ve venkovském prostředí se v té době u nás jedná o poměrně progresivní pojetí, které zvýraznilo konstrukci a technický účel stavby. Silueta vodojemu se vzhůru se rozšiřujícím pláštěm akumulačního prostoru nad nosnou částí poukazuje na nesení nádrže typu Intze I, která zde byla provedena v železobetonu o objemu 50 m³. Rovněž válcový nosný dřík je celý železobetonový. Ze stejného materiálu je pak stěna kolem nádrže a střešní konstrukce s lucernou. Jde o první doložený případ užití železobetonu na celou stavbu věžového vodojemu včetně nádrže typu Intze I na našem území.