Dobřany

Nepostradatelnou součástí léčebného areálu, který tvořil soubor staveb občanské vybavenosti, musel vždy být dostatečně kapacitně dimenzovaný vodovod, případně vodovody. Areály totiž často potřebovaly vodu nejen pro stravování pacientů a zaměstnanců a samotný provoz sanitárních zařízení, ale také pro nezbytné fungování prádelen zajišťujících hygienickou úroveň mnohdy vysoce infekčního prostředí a pro léčebné procedury náročné na množství vody.

Velkolepě koncipovaný rozsáhlý areál Zemského ústavu pro choromyslné v Dobřanech vystavěný v letech 1876–1883 podle plánů architekta Josefa Benischka měl od počátku vlastní vodovod. Jeho součástí byl také zděný věžový vodojem výšky 28 metrů situovaný v severní části areálu, který tak patří dobou své výstavby mezi nejstarší věžové vodojemy na našem území mimo oblast železnice.

Vodojem je zděný, čtvercového půdorysu, v každém patře byly umístěny okenní otvory. Fasáda je bohatě členěná římsami a dalšími zdobnými prvky. Ve třetím patře 18 metrů nad okolním terénem a ve čtvrtém patře 23 metrů nad terénem byly umístěny dvě identické válcové ocelové nádrže s rovným dnem o průměru 500 cm a celkovém teoretickém objemu 118 m³. Uloženy byly na ocelové nosníky. Výstup k nim byl zajištěn ocelovým točitým schodištěm umístěným v rohu stavby. Objekt zakončovala stanová střecha se čtyřbokou lucernou.

Léčebna se však průběžně rozrůstala, a tak bylo na počátku 20. století nutné rozšířit také vodovod. Vybudovány byly nové jímací studny, čerpací stanice dostala plynové motory a v jižní části areálu byl v letech 1906–1907 postaven nový věžový vodojem.

Věžový vodojem prošel na počátku 20. let 21. století roszáhlou rekonstrukcí a bude sloužit k terapeutickým a společenským potřebám léčebny. Zásadní změnou v interiéru byla výstavba osobnho výtahu.