Holešice

Průmyslové areály byly prvním místem, kde se u nás pro stavby věžových vodojemů začal uplatňovat železobeton. Vůbec nejstarším doloženým věžovým vodojemem na našem území s kombinovanou nosnou železobetonovou konstrukcí byl objekt dokončený v roce 1906 v areálu koksovny společnosti Wesselner Coks- und Kaumacit-Werke v katastru dnes již zaniklých Holešic, který bezprostředně přiléhal k areálu dolu společnosti Britannia, s nímž koksovna později splynula v jeden celek (František Klokner ve své práci uvádí společnost Britannia chybně jako majitele věžového vodojemu). Stavbu téměř 10 metrů vysokou zrealizovala renomovaná vídeňská společnost N. Rella & Neffe, respektive patrně její ústecká pobočka. Železobetonová válcová nádrž o objemu 100 m³ a průměru šesti metrů byla po svém vnějším obvodu nesena šesticí pilířů čtyřhranného půdorysu a pilíři, které byly zapuštěny do středového dříku. Dřík byl osazen vstupními dveřmi a jeho středem vedlo ocelové točité schodiště k nádrži a vodovodní potrubí.