Přerov

Provoz v železniční stanici Přerov (tehdy Prerau) byl zahájen v říjnu roku 1841 a naproti výpravní budově přes kolejiště byl vystavěn první věžový vodojem. V roce 1869, kdy do stanice zaústila trať Moravskoslezské severní dráhy Brno–Přerov, bylo nutné rozšířit provozní zázemí stanice a došlo k výstavbě druhého téměř 15 metrů vysokého zděného věžového vodojemu s bočními přístavbami. Dvě pravoúhlé ocelové nádrže s rovným dnem byly umístěny ve druhém patře ve výšce osmi metrů nad kolejištěm a neseny ocelovými nosníky uloženými na vnitřní rohové pilíře spojené klenbou. Objekt byl zakončen sedlovou střechou, studna, ze které se čerpala voda, se nacházela pod vodojemem.

Podle plánů z roku 1872 došlo k navýšení vodojemu o téměř tři metry na dnešní výšku 17,5 metrů a v novém patře byly umístěny tři pravoúhlé obdélníkové ocelové nádrže s rovným dnem, každá o plánovaném teoretickém objemu 39 m³.

Věžové vodojemy vystavěné na Moravskoslezské severní dráze na konci 60. let 19. století jsou prvním příkladem opakovaného užívání typologicky podobných staveb tohoto druhu u společnosti KFNB. Najdeme je například také ve Vyškově, Rousínově nebo v Nezamyslicích. Jejich autorství lze podle výrazových prostředků totožných s výpravními budovami dráhy přičíst projekční kanceláři vedené architektem Theodorem Hoffmannem.

V průběhu druhé světové války byl v areálu přerovské stanice postaven další věžový vodojem, tentorkát s železobetonovou nosnou konstrukcí.