Vrskmaň-Nové Sedlo nad Bílinou

Nejstarší věžové vodojemy venkovských vodovodů se realizovaly se zděnými uzavřenými konstrukcemi, které nesly ocelové nádrže, a uplatňoval se pro ně převážně historizující styl. První doložený z nich byl vybudován roku 1902 dle projektu kulturně-technické kanceláře bílinských Lobkoviců (za projektem patrně stál její vedoucí F. Müller) v dnes již neexistující obci Nové Sedlo nad Bílinou. Věžový vodojem výšky 35 metrů (některé zdroje uvádí i výšku 32 metrů) sloužil knížecímu lobkovickému vodovodu vybudovanému pro potřeby lobkovického hospodářství a průmyslu v obvodu zdejšího panství. Jelikož daná oblast trpěla zoufalým nedostatkem zdrojů pitné vody, neboť ty byly zcela znehodnoceny průmyslovou a důlní činností v okolí, byla pro potřeby vodovodu vybudována pro jímání srážkových vod údolní nádrž v masivu Krušných hor (dnes vodní nádrž Jezeří). Ze stejného důvodu byla knížetem Lobkovicem nabídnuta účast v projektu i několika sousedním obcím – Novému Sedlu nad Bílinou, Ervěnicím a Kunraticím (všechna tato sídla zanikla v důsledku těžby hnědého uhlí, stejně jako další menší obce, které byly na vodovod připojeny později). Vodovod, který byl dobudován roku 1904, měl sloužit i několika důlním podnikům v okolí.

Zděný dřík vodojemu z neomítaných cihel nesl válcovou ocelovou nádrž se zavěšeným dnem o využitelném objemu 230 m³. Opláštění prostoru akumulace v podobě desetibokého hranolu spočívalo na ocelové konstrukci uchycené pod nádrží do zdiva dříku. Tvořilo jej hrázděné zdivo tloušťky 15 centimetrů opatřené zevnitř korkovou tepelnou izolací. Ta byla použita také pro vnější izolaci dna, stěny a víka ocelové nádrže. Střešní konstrukce byla dřevěná.

Vodojem byl zdemolován v 70. letech 20. století v rámci exploatace okolní krajiny povrchovým hnědouhelným dolem Jan Šverma.