č. 1077

Velké Všelisy-Malé Všelisy

Věžový vodojem, stojící
Zásobování obyvatelstva
Rok výstavby: 
1912
Výška: 
16 m   
Projektant: 
Ing. Václav Topol
Stavitel: 
Ing. S. Tomeš, Turnov
GPS:
50°23'9.618"N14°44'53.51"E

Malé Všelisy měly vodovod neznámého rozsahu nejdříve od roku 1879 a nejpozději od roku 1899. Studna byla u školy, společné pro obě obce a na střeše školy bylo instalováno větrné kolo, pohánějící čerpadlo.

Projekt na nový vodovod vypracoval Ing. Václav Topol z vodovodního oddělení Technické kanceláře, který po revizi projektu byl jmenován správcem stavby. V červnu roku 1912 obdržela obec povolovací výměr na stavbu a na konci července téhož roku vypsala výběrové řízení na provedení stavby. Studna s čerpací stanicí s motorem na benzinový pohon byla situována v údolí u školy pod obcí v blízkosti Košáteckého potoka a věžový vodojem nad vesnicí u silnice Bezno - Boreč. Stavbu celého vodovodu provedla fa Podnikatelství staveb vodovodů a továrna na pumpy Ing. S. Tomeš v Turnově. Podle kolaudačních výkresů, provedených firmou v květnu 1913, se provedení studny, čerpací stanice, vodovodních řadů i vodojemu lišilo od projektu Topola v drobnostech. Ojedinělého konstrukčního řešení bylo použito pro 16 metrů vysoký věžový vodojem – je celý postaven z prostého betonu a železobetonu. Slohově se především cimbuřím vrací do novogotiky a připomíná hradní věž. Navíc Topol navrhl vodojem skutečně jako věž, když akumulační část nevyložil mimo dřík, pouze je oddělil kordonovou římsou. Vodovod byl uveden do trvalého provozu v září 1913.

Vodojem je založen na kruhové železobetonové desce. Do ní je vetknuta první část dříku z prostého betonu, která je celá v zemi. Na ní navazuje další část dříku, tvořící sokl vodojemu. Po obvodě z něho vně vystupuje 6 polopilířků. Přechod stěny hlavního dříku tvoří soklovou římsu, ze které vystupují polopilířky. Nad ní je v omítce proveden nízký prstenec, opět s polopilířky. Všechny polopilířky si osově korespondují. Hlavní nosný železobetonový dřík, vysoký 10 metrů, je zakončen poměrně mohutnou římsou vně i uvnitř věže. Šest polopilířků, vystupujících z líce válce a nahoře spojitě zakončených polokruhovými oblouky, napodobuje rámy s polokruhovými průvlaky. Trámový strop s deskou, která tvoří dno akumulační železobetonové válcové nádrže s rovným dnem o objemu 40 m3, tvoří šesticípou hvězdu s vrcholy v osách polopilířků hlavního válce. Středem nádrže vede na její strop průlezná šachtice osazená ocelovým žebříkem. Mohutná železobetonová profilovaná okapová římsa vytváří s dříkem věže tuhý celek, stejně jako vložené čtyři vnitřní obvodové železobetonové galerie, přístupné ocelovým žebříkem. Nádrž je spojena s vnější stěnou akumulační části šesti železobetonovými dělícími stěnami, které jsou protaženy vzhůru až do železobetonové skořepinové vrchlíkové střechy. Tím je vytvořeno šest nepřístupných vzduchových mezer, o kterých se v té době tradovalo, že v nich nemůže docházet k proudění vzduchu a tudíž jsou dostatečnou termoizolací. Vnější stěna je protažena nad střechu a tvoří střídavě zuby a proluky cimbuří. Prolukami odtéká voda ze střechy.

Betonářské práce akumulační části byly prováděny najednou (trámový strop, římsa, stěny akumulační nádrže se spojovacími sloupky a pláštěm, střecha i zuby cimbuří s válcem výstupu na střechu). Veškeré povrchy věžového vodojemu byly omítnuty. Vápennou maltou dřík mezi polopilířky, ostatní části maltou cementovou. V maltě byly vytaženy profily římsy, stejně byla provedena profiláž novogotických svislých vpadlin v omítce válce akumulace.

Větrání a osvětlení interiéru dříku bylo kulatými jednoduchými dřevěnými okénky, která byla osazena střídavě v osách mezi polopilířky a v polovině výšky nebo středu spojitých oblouků. Dnes jsou zazděna, aniž by byla ve zdivu nebo omítce ponechána jako slepá. Na sokl dříku věže navazuje dole opěrná kamenná zeď. V ní a částečně v soklové části dříku jsou kované zdobené železné vstupní dveře do suterénu přímo z úrovně chodníku. Jsou lemovány betonovým rámem s půlkulatým nadpražím, ve kterém bylo nadedveřní kovové okénko. Ve fasádě mezi nadpražím a soklovou římsou byl v omítce vyveden text, že objekt je vodojem, postavený v roce 1912 a stavbu že provedla fa St. Tomeš, Turnov. Vodojem se proti původnímu návrhu Ing. Topola liší pouze v tom, že Tomeš rozšířil akumulační část nad půdorys dříku a místo vložených stropů provedl segmentové galerie.

V roce 2002 byl vodojem napojen na veřejnou elektrosíť. Následně byl proveden průzkum stavu železobetonových konstrukcí a v roce 2003 komplexní rekonstrukce. Sanační průzkum provedl doc. Ing. Dohnálek. Na stavební části byly sanovány železobetonové konstrukce, opraveny vnitřní i vnější omítky, ošetřeny vstupní dveře, zazděn a omítnut nadsvětlík, provedeno oplechování říms a proluk mezi zuby cimbuří, nové odvodnění střechy pomocí chrličů, osazen hromosvod a opravena část textu nad dveřmi. Vyměněny byly všechny ocelové žebříky za nové s pozinkovaným povrchem a technologická potrubí za nerezová, včetně jejich tepelné izolace.

Zdroje informací:

Státní okresní archiv Mladá Boleslav (SOkA Mladá Boleslav), Okresní úřad Mladá Boleslav 1850-1949, vodní knihy.

PAVLÍK, Otakar: Stručná historie mladoboleslavského vodárenství IV. Mladá Boleslav 2007, s. 112-115.

PAVLÍK, Otakar: Věžové vodojemy na Mladoboleslavsku. Mladá Boleslav 2012, s. 62-64.

KOŘÍNEK, Robert – HORÁČEK, Michal: Věžové vodojemy. Praha 2022, s. 181.