Týniště nad Orlicí

Snahy o vybudování vodovodu pitné vody v Týništi nad Orlicí sahají až do roku 1905. Trvalo však téměř 20 let, než se tento podnik začal realizovat. Stalo se tak na základě projektu inženýra Jaroslava Matičky z Prahy z července roku 1924, který také na jaře roku následujícího započal s jímáním pramenů. Všechny ostatní části vodovodu byly po vyhodnocení veřejné soutěže zadány v druhé polovině roku 1925 firmě Kress, akciová společnost podnikatelství staveb v Praze.

Matička ve svém projektu navrhl věžový vodojem s nádrží o objemu 150 m³. Ten však nebyl realizován a přistoupilo se ke stavbě 35 metrů vysokého vodojemu podle projektu architekta Františka Jandy z února roku 1926. Konstrukčně byl vodojem řešen jako železobetonová skeletová konstrukce se čtveřicí nosných pilířů a s omítanou cihelnou vyzdívkou mezi nimi. Nádrž o objemu 240 m³ umístěná ve výšce 20 metrů nad okolním terénem byla navržena jako válcová železobetonová s průleznou šachticí. Stěny kolem prostoru akumulace a střešní konstrukce byly provedeny ze železobetonové tenkostěnné skořepiny. Kvůli pískovému podloží v místě určeném pro stavbu musela být čtvercová základová deska založena na 36 železobetonových pilotách zapuštěných do hloubky téměř osmi metrů.

Janda ve svém návrhu umístil do přízemní části věžového vodojemu prostory pro dva malé obchůdky, které byly ihned po dokončení objektu v roce 1926 pronajaty. Jeho projekt byl však v průběhu výstavby v jednom místě pozměněn, když se vedení města rozhodlo umístit na vrchol stavby čtveřici kruhových ciferníků. Podle vzpomínek pamětníků se s touto změnou odmítal Janda smířit a nepřál si být nadále spojován s konečnou podobou týnišťského věžového vodojemu. Hodiny včetně hodinového stroje dodal v roce 1928 hodinář Karel Adamec z Čáslavi, vodojem tudíž po nějakou dobu fungoval s připravenými prázdnými kruhovými otvory pod střechou.

Vodojem sloužil svému původnímu účelu do roku 2008. Po jeho odstavení z provozu a následné rekonstrukci se z něj stala výstavní galerie a místo pro pořádání kulturních a společenských akcí. Interiéry vodojemu byly rozšířeny vestavbou druhého dřevěného patra, kde se příležitostně pořádají besedy. Pro zájemce je po žebříku přístupný také vnitřní prostor kolem železobetonové kruhové nádrže a venkovní ochoz. V celém objektu zůstalo zachováno množství původních technologických artefaktů – například potrubí s armaturami, ukazatele objemu vody v nádrži nebo původní hodinový stroj čtyř ciferníků na vrcholu věže (hodiny jsou stále v provozu, avšak v současnosti na elektrický pohon). V přízemí stavby se nachází malý obchod se suvenýry, při větších akcích je využíván upravený veřejný prostor kolem vodojemu.