Třeboň

V prvním desetiletí 20. století řešili zastupitelé Třeboně otázku vodovodu na pitnou vodu. Do města byla sice již přiváděna voda užitková, její kvalita ale nebyla dostačující. Po několika pokusech byl v lokalitě zvané Na Kopečku nalezen zdroj kvalitní pitné podzemní vody. Do hloubky deseti metrů byla tedy vykopána studna a nedaleko od ní postavena strojovna s čerpací soustavou, která hnala vodu do věžového vodojemu. Ten byl postaven pražskou firmou Karla Kresse podle návrhu architekta Jana Kotěry, jenž vycházel ze zdařilé realizace věžového vodojemu z roku 1907 v Praze‑Michli. Jeho pojetí zděného dříku z neomítaných cihel a jednoduchého pláště akumulačního prostoru ze železobetonu zřetelně vyjadřují technickou podstatu stavby, její konstrukci, materiálové provedení a účel. Akumulaci tvořila ocelová nádrž o objemu 300 m³ podle konstrukčního řešení profesora Otty Intzeho a vodovod byl uveden do provozu roku 1909.

Roku 2013 zde našla své místo galerie se stálou expozicí buddhisticko‑lámaistického obrazového umění Mongolska, Tibetu a Číny. Sbírka čítá přibližně 140 vystavených předmětů a svým rozsahem je mimořádná nejen v rámci České republiky, ale i ve střední Evropě. Jde především o náboženské obrazy a chrámové textilie z období od 18. do poloviny 20. století. Některé obrazy, které se nazývají thanky, dosahují na šířku i několik metrů, a pro jejich instalaci je tak zapotřebí dostatek místa. Válcová vnitřní nosná konstrukce třeboňského vodojemu takový prostor nabízí, navíc ze segmentového schodiště vedoucího středem vodojemu jsou plátna zavěšená na zdi velmi dobře viditelná. Při adaptaci vodojemu zůstala zachována ocelová nýtovaná nádrž, kterou prochází točité schodiště. Do nádrže je navíc vložena nová podlaha a umístěna část expozice.

Kromě komentovaných prohlídek se zde konají kulturní, vzdělávací a duchovní akce. V okolí galerie je vytvořena meditační zenová zahrada, v protějším areálu se pak nachází park Zahrada soucitu.