Veselí nad Lužnicí

Hydrologické poměry v jižních Čechách nebyly příliš příznivé pro získávání většího množství vody. Proto po 1. světové válce vedle tří větších skupinových vodárenských soustav (skupina bechyňská, trhosvinenská a kleťská) vznikaly také vodovody samostatné pro jednu obec. K těm se počítá také zřízení veřejného vodovodu v obci Veselí nad Lužnicí.

Pro jižní část obce sloužila pouze jedna obecní studna, ze které byla vydávána voda obzvláště v suchých letech jen dvakrát denně a která často vysychala. Z jednacího protokolu obecního zastupitelstva z 16. srpna 1928 je zřejmé, že otázkou zásobování obce vodou nejprve z řeky Lužnice se na žádost právovárečného měšťanstva zastupitelstvo zabývalo. V červnu roku 1930 bylo rozhodnuto o  zřízení vodovodu. Poté byly prováděny průzkumné práce na několika místech, z nichž nejvydatnější prameny byly nalezeny u Horusického rybníka.

V roce 1931 bylo vypsáno výběrové řízení na vypracování projektu celého vodovodu. Tím nakonec byla pověřena firma Ing. Dr. Klausner – Ing. Koutek – Ing. Řehoř z Českých Budějovic. Stavbu vodovodu včetně 27 metrů vysokého věžového vodojemu dokončeného roku 1935 pak provedla firma Ing. Rudolfa Kunce z Pardubic, která dodala též plány.

Zdroj vody zajišťovala kopaná studna o průměru 3 metry do hloubky téměř 8 metrů. Vedle ní byla vybudována strojovna, vybavena dvěma horizontálními odstředivými čerpadly s elektromotory dodanými firmou Janka a spol. z Radotína. Voda byla čerpána jedním čerpadlem o výkonu 300 litrů za minutu, druhé čerpadlo sloužilo jako záloha. Rozdíl výtlaku mezi čerpací stanicí a dnem vodojemu činil 70 metrů. Výtlačné potrubí bylo provedeno z mannesmannových trub v délce tří kilometrů a rozvody po městě z trub v délce téměř pěti kilometrů.

Voda ze zdroje vykazovala větší kyselost, proto musela být upravována. Pro úpravu bylo nejprve dodáno odželezovací a odkyselovací zařízení Torpédo firmy Ing. Kamil Khon Praha, které bylo pro špatný provoz vyměněno v roce 1938 za dvoukomorové odkysličovací zařízení firmy G. Rumpel a.s. z Prahy. Voda se upravovala pomocí vápenného hydrátu a pískového filtru.

Nejvhodnější místo pro stavbu vodojemu bylo zvoleno v jižní části obce. Dozor na stavbě vykonával Ing. Mareda, později zastupitelstvem odvolaný. Hlavním stavbyvedoucím po celou dobu byl Ing. Valentin Simjancev. Stavba věžového vodojemu začala v roce 1934, dokončena byla pak o rok později, na což poukazuje i vročení vyvedené nad vstupem. Po výkopu základové desky nabídla obec možnost připojení se na vodovod sousedním obcím. Ty neprojevily o připojení zájem, takže navíc jímaná voda ze studny vytékala přepadem do potoka.

Věžový vodojem je založen na čtvercové betonové desce. Základy čtveřice nosných železobetonových sloupů vysokých 19 metrů jsou kónicky odstupňované, na kruhovém betonovém základu je pak vybudovaný středový kruhový zděný dřík z cihel o průměru 330 centimetrů. Do něj ústí vstup do vodojemu se stříškou a nad ním plastickým vyvedením roku dostavby objektu “1935“. Nad vstupem byly v dříku okenní otvory, později zazděné, vnitřkem vede točité schodiště do patra pod nádrž. Nosné sloupy jsou pod akumulační částí zalomené a svým uložením tak atypicky přesahují její půdorys.

Železobetonová válcová nádrž se sférickým dnem umístěným ve výšce 20 metrů nad okolím terénem má objem 110 m³. Jejím středem vede průlezná šachtice osazená ocelovým žebříkem na strop nádrže, odkud je přístup po ocelovém žebříku na střechu a po samostatném žebříku do akumulačního prostoru nádrže. Po obvodu nádrže se nachází vzduchová izolační mezera. Těsně pod střechou jsou v hladkém válcovém plášti akumulace horizontálně umístěna malá obdélníková osvětlovací okna. Rovná střecha s terasou s novodobým zábradlím nese telekomunikační techniku. Objekt je opatřen hladkou omítkou.

V současné době není vodojem v provozu. Jeho opravu pro instalaci telekomunikačních zařízení provedla společnost Bauservis, spol. s.r.o. z Veselí nad Lužnicí ve druhé polovině 90. let 20. století. Po obnově tak slouží jako základová stanice telekomunikací.