Praha-Vršovice

Provoz v železniční stanici Praha-Vršovice (tehdy Nusle-Wrschowitz) byl zahájen roku 1882. Stanice se stala součástí dráhy z Českých Velenic do Prahy vybudované a provozované již od roku 1871 soukromou společností Dráha císaře Františka Josefa (Kaiser Franz Josef - Bahn, KFJB).

Součástí stanice byl také zděný věžový vodojem stavebně spojený s dalšími provozními objekty a zakončený valbovou střechou. V přízemí byla umístěna čerpací technologie. Téměř osm metrů nad podlahou přízemí byly umístěny dvě válcové ocelové nádrže se zavěšeným dnem uložené na oktogonální prstence. Ty byly neseny obvodovým zdivem stavby a dvěma středovými ocelovými nosníky. Průměr nádrží činil 480 cm a společný objem 120 m³, z přízemí se k nim přistupovalo po dřevěném schodišti s plošinami.

Na fasádě vodojemu se dochovaly některé původní architektonické prvky, jako ostění oken spojené s horizontálním pásem vedoucím po obvodu pláště akumulačního prostoru pod střešní konstrukcí nebo charakteristické krakorce prvního patra spojené obloučky (stejné prvky bychom našli také například na věžovém vodojemu v Praze-Uhříněvsi). Od roku 2002 je objekt památkově chráněn.

V roce 2024 byla dokončena rozsáhlá přestavba celého objektu, který tak pod novým názvem Rezidence Vodárna nabízí 16 bytových jednotek. Jeden z bytů je situován v samotném objektu věžového vodojemu, a to v nejvyšším patře, kde byly umístěny ocelové nádrže. Ty společně s částí vodárenské technologie byly zachovány a staly se součástí interiéru bytu. Na našem území se jedná o výjimečný přístup investorů a projektantů, protože v převážně většině konverzí věžových vodojemů jsou nádrže téměř vždy odstraněny za účelem zvětšení vnitřního prostoru objektu.